Neplánované dny v Atami: Japonsko, detektor kovů, horké prameny a sakury s italskou stopou
Z původně plánovaných tří nocí bylo dvanáct dní. Hledání s detektorem na pláži, termální lázně, rané sakury a nečekané spojení s Itálií.
Po měsíci stráveném v Japonsku se svým starším synem jsem měla za sebou posledních několik dní v Tokiu. Tokio je naprosto úžasné město, které má snad všechno, na co si vzpomenete. Zároveň je ale doslova energeticky i finančně vyčerpávající. Neustálý ruch, tisíce lidí, spousta podnětů a nekonečné množství míst, která chcete vidět.
Rozhodla jsem se proto, že potřebuji na chvíli zmizet někam jinam. Ideálně k moři, do menšího města, kde si odpočinu, budu moct pracovat a samozřejmě vyrazit s detektorem kovů.
Volba nakonec padla na Atami, přímořské město v japonské prefektuře Šizuoka, ležící u zálivu Sagami na pobřeží Tichého oceánu.
Nejela jsem tam proto, že bych o něm četla v turistických brožurách. Ani proto, že by to byla moje vysněná destinace. Zaujala mě jeho historie, a tak jsem si koupila jízdenku a vydala se vlakem do města, o kterém jsem do té doby věděla jen několik zajímavých informací.
Netušila jsem, že z původně plánovaných tří nocí bude nakonec dvanáct dní.
Město, kam jezdili za léčivými prameny samurajové a šógunové
Atami má velmi zajímavou historii, která je úzce spojená s termálními prameny. Jejich využívání sahá podle historických záznamů až do 8. století.
Jedna z místních legend vypráví o buddhistickém mnichovi Manmanganovi, který měl přesměrovat horkou vodu vyvěrající pod mořskou hladinou do vnitrozemí, aby ochránil ryby a místní rybáře.
Atami se postupně stalo významným lázeňským místem. V období Edo sem přijížděli šlechtici, daimjóové, samurajové i další významní lidé. V historických knihách hostince rodiny Imai se dochovaly záznamy o 65 hradních pánech, kteří zde pobývali v období mezi lety 1629 a 1845.
Velkým milovníkem zdejších pramenů byl také Tokugawa Ieyasu, první šógun tokugawského šógunátu. V roce 1604 zde strávil sedm dní a zdejší vodu si oblíbil natolik, že ji nechával dopravovat až do Edu, dnešního Tokia.
Představte si, že se v té době převážela horká termální voda v dřevěných sudech až k šógunskému dvoru. Později se z toho stala tradice známá jako Okyumi-yu.
A ještě jedna zajímavost. Možná jste slyšeli o takzvaných Atami Shichiyu, tedy Sedmi pramenech Atami. Jde o sedm historických přírodních vývěrů, které se staly symbolem místní lázeňské historie. Nejde o celkový počet pramenů ve městě. Dnes má Atami více než 500 evidovaných zdrojů termální vody!
Tohle bylo přesně to, co mě na městě zaujalo. Historie, která je doslova všude kolem vás.
Moje první zkušenost s japonským hostelem
Najít v Atami cenově rozumné ubytování bylo překvapivě obtížné. V Japonsku jsem do té doby většinou neměla problém najít dostupné hotely, ale tady byly ceny výrazně nad mým rozpočtem.
A tak jsem udělala něco, co bych si ještě před několika lety vůbec nedokázala představit.
Poprvé v životě jsem si rezervovala hostel.
Představa sdíleného ubytování nebyla zrovna něco, co bych vyhledávala. Když ale hodně cestujete, pracujete na dálku a nemáte neomezený rozpočet, začnete přemýšlet trochu jinak. Někdy si prostě musíte vybrat mezi komfortem a zážitkem.
Rezervovala jsem si tři noci v bnb+ Atami Resort.
Byla jsem připravená na všechno. Dokonce i na to, že po první noci sbalím věci a uteču někam jinam.
Po první noci jsem si říkala, že ty tři noci snad zvládnu. Nakonec jsem jich tam strávila dvanáct.
A víte co? Byla to jedna z nejlepších náhodných cestovatelských zkušeností.
Za přibližně 10 eur za noc jsem měla čisté, klidné a bezpečné místo na spaní. Ostatní hosté většinou přes den cestovali a do hostelu se vraceli až večer. Já naopak potřebovala především rychlý internet, klid na práci a místo, kde si můžu odpočinout.
A to jsem tam měla.
Byla jsem tam přes den prakticky sama. Zatímco ostatní hosté vyráželi objevovat Japonsko, já měla klid na práci, což pro mě bylo ideální.
Když jsem si uvědomila, že některé hotely v okolí stály kolem 150 eur za noc, začala mi tahle moje první hostelová zkušenost připadat jako opravdu dobré rozhodnutí.
Každý den do onsenu
Atami se mi zpočátku vlastně příliš nelíbilo. Je to město postavené ve svahu a od nádraží vede poměrně prudký kopec směrem dolů k pláži. Po několika dnech v Tokiu jsem si představovala něco trochu rovnějšího, klidnějšího a jednoduššího na pohyb.
Jenže Japonsko se začalo ochlazovat.
A já mám jednu vlastnost: když je mi zima, potřebuju horkou vodu.
Začala jsem proto hledat místní termální lázně a objevila jsem malé městské lázně nedaleko nádraží.
Když řeknu městské lázně, možná si představíte moderní wellness centrum s recepcí, bazény, saunami a relaxační zónou. Zapomeňte na to.
Tady vás čeká malinká recepce, za okénkem sedí příjemná japonská paní, která samozřejmě mluví pouze japonsky. Zaplatíte přibližně 90 Kč, tedy zhruba 3,50 eura nebo 4 dolary, a můžete dovnitř. Za pár dalších korun si můžete pořídit malý ručníček a základní hygienické potřeby.
Žádný luxus. Žádné velké ceremonie. Prostě místní lázně, kam chodí obyvatelé města.
Muži a ženy mají oddělené šatny i koupelny. Uvnitř je jednoduše vykachličkovaná místnost a dvě velké kádě. V jedné je příjemně teplá voda, ve druhé opravdu horká.
Ale pozor. Než do samotné koupele vstoupíte, čeká vás něco, co bych rozhodně nepodcenila.
Musíte se pořádně umýt. A tím myslím opravdu pořádně.
Nestačí se namydlit, opláchnout a jít do vody. Japonci mají velmi důkladná pravidla hygieny. Nejdříve se posadíte na malé stoličky, připravíte si vodu, mýdlo a ručník a důkladně se umyjete. Vlasy si sepnete tak, aby se nedotýkaly vody v lázni.
Já si před první návštěvou přečetla recenze. A právě tam jsem narazila na komentáře místních žen, které si stěžovaly na turisty, kteří nedodržují základní hygienická pravidla. Některé dokonce psaly, že by si přály, aby někdo návštěvníkům vysvětlil, jak se mají správně umýt.
Tak jsem si všechno nastudovala.
A fungovalo to. Jakmile místní dámy viděly, že vím, co dělám, byly velmi milé a přátelské.
Chodila jsem tam prakticky každý den. Za těch pár korun jsem měla možnost užívat si horkou termální vodu, odpočinout si a na chvíli úplně vypnout.
Po několika dnech jsem pochopila, proč lidé do Atami jezdili za léčivými prameny už před stovkami let.
Ranní pláž, studený vítr a detektor kovů
Moje dny v Atami měly poměrně jednoduchý režim.
Hodně jsem spala, pracovala, chodila na procházky a samozřejmě jsem si s sebou vzala detektor kovů.
Místní pláž je opravdu malá. A když na ni přijde žena s detektorem, není zrovna těžké vzbudit pozornost. Zvlášť když jste v Japonsku a nejste úplně typickou součástí místní plážové scenérie.
Přiznám se, že mi ta pozornost nebyla vždycky příjemná. Proto jsem začala chodit velmi brzy ráno, často už kolem páté nebo šesté hodiny, kdy bylo ještě šero.
Na pláži foukal studený vítr, takže jsem byla oblečená snad do všeho, co jsem měla v batohu. Žádné letní plážové šaty a opalování. Spíš několik vrstev oblečení, detektor do ruky a hurá hledat.
Většinou jsem zůstávala do devíti nebo deseti hodin dopoledne a potom se vracela do hostelu.
A nálezy?
Našla jsem spoustu bižuterie, různé šperky a další drobnosti, které lidé na pláži během let poztráceli.
Nebyla to žádná archeologická expedice ani honba za pokladem samurajů. Ale přesně takové hledání mě baví. Každé místo má svůj vlastní příběh a nikdy nevíte, co vám pod cívkou zazní příště.
A právě proto mám detektor pořád s sebou, i když se vydávám na místa, kam bych se normálně jela jen koupat nebo odpočívat.
Své nálezy a zážitky z hledání v Japonsku můžete vidět také na mém YouTube kanálu Detector Lady.
Sakury, které spojily Japonsko s Itálií
A teď se dostáváme k něčemu, co mě v Atami překvapilo snad nejvíc.
Když jsem tam přijela, bylo na přelomu ledna a února. Bylo poměrně chladno a rozhodně jsem nečekala, že budu v Japonsku pozorovat kvetoucí sakury.
Jenže právě Atami je v tomto směru výjimečné.
Ve městě totiž rostou takzvané Atami-zakura, jedny z nejčasněji kvetoucích sakur v Japonsku. Jejich květy se objevují už v lednu a kvetení může pokračovat až do února. Jejich období květu je navíc nezvykle dlouhé a může trvat déle než měsíc.
A teď přijde zajímavost, která mě osobně naprosto dostala.
Podle oficiálních historických informací města Atami byly kolem roku 1871 do města přivezeny italským návštěvníkem společně s citroníky a datlovými palmami. Samotná odrůda Atami-zakura má přitom původ v Indii.
Představte si moje překvapení.
Část roku žiju v Itálii, mám k této zemi blízko, a najednou stojím v Japonsku pod rozkvetlými stromy, jejichž historie je spojená právě s Italy.
Tohle jsou přesně ty okamžiky, kvůli kterým cestuju.
Sakury byly krásně nasvícené a jejich květy vytvářely nádhernou atmosféru. Ráno jsem kolem nich chodila cestou na pláž a večer jsem se k nim zase vracela. Bylo zvláštní pozorovat japonskou jarní atmosféru v době, kdy jsem měla na sobě zimní bundu.
Nejkrásnější část jsem si užívala na promenádě podél říčky Itokawa, kde jsou stromy vysázené podél chodníků. Právě tady jsem se zastavovala a obdivovala rozkvetlé větve, které byly večer krásně osvětlené.
Japonsko mě opět překvapilo. A tentokrát trochu italsky.
Malý místní bar a setkání, na které vzpomínám
Během svého pobytu jsem objevila také jeden malý lokální bar, který bych chtěla zmínit.
Byl jen několik minut pěšky od mého hostelu. Malý podnik v přízemí na rohu ulice, žádná velká restaurace ani turistický bar.
Majitel byl Japonec, přibližně kolem padesáti let, měl delší vlasy a mluvil anglicky. Podnik provozoval už desítky let a přímo před barem měl zaparkovanou motorku.
Uvnitř byla příjemná atmosféra, barový pult, vystavené lahve a prostor, kde se člověk cítil spíš jako na návštěvě než jako zákazník v klasickém podniku.
Během rozhovoru jsem mu vyprávěla o tom, že v Atami pobývám, chodím hledat s detektorem a že mě překvapily místní sakury.
Právě od něj jsem se dozvěděla další zajímavosti o jejich historii a italském původu.
Čerstvé ryby, sushi a malé japonské obchody
Atami je přímořské město, a to se samozřejmě odráží také v místní gastronomii.
Místo drahých restaurací jsem často chodila do malých lokálních obchodů, kde se daly koupit čerstvé ryby, sushi a různé japonské dobroty.
A právě tohle mě na Japonsku baví. Nemusíte pokaždé utrácet velké peníze za restauraci, abyste si dobře pochutnali.
V malých obchodech najdete hotová jídla, čerstvé ryby, různé druhy sushi a spoustu dalších věcí. Můžete si koupit něco dobrého, odnést si to na ubytování nebo si udělat malou večeři po celém dni venku.
Dvanáct dní, které vůbec nebyly v plánu
Když se dnes ohlédnu za svým pobytem v Atami, vlastně se musím pousmát.
Přijela jsem na tři noci. Město se mi zpočátku příliš nelíbilo, ubytování jsem si vybrala spíš z finanční nutnosti a vůbec jsem netušila, co mě čeká.
Nakonec jsem tam strávila dvanáct dní.
Našla jsem si svůj rytmus. Ráno pláž, detektor, studený vítr, návrat do hostelu, práce, malé obchody, večerní procházky a horká voda v místních lázních.
Poznala jsem další kousek Japonska, který se úplně lišil od Tokia, Ósaky nebo turisticky známých míst.
A hlavně jsem si znovu uvědomila jednu věc.
Když cestujete s otevřenou hlavou, nemusíte mít každý den naplánovaný. Někdy stačí koupit jízdenku do města, o kterém jste před pár dny skoro nic nevěděli, a nechat se překvapit.
Atami pro mě nebylo místem, kam jsem se celý život chtěla podívat. Bylo to místo, kam jsem se dostala vlastně náhodou.
A možná právě proto na něj budu vzpomínat.
Protože nejlepší cestovatelské příběhy často nezačínají slovem „plán“. Začínají slovy: „Zkusím to.“
Komentáře
Přihlaste se, abyste mohli diskutovat.